Simona Skořepová

„Dieta? Ha, ha, ha, hubnutí nikdy nebude něco, co já budu řešit,“ říkala jsem s úsměvem v sedmnácti, zatímco moje kamarádky řešily nadváhu, a zkoušely stovky diet. Já jsem jako malá dokonce musela do ozdravovny, abych nějaká ta kila přibrala. Doslova na mě chřestily kosti, jak jsem byla hubená. „Jsi šťastný člověk,“ vzdychaly kamarádky, a já se slovům jako jsou obezita, či nadváha jen smála. Moje babička ale vždycky říkala, že až že mě bude ženská, všechno se změní, a já začnu přibírat na váze.
Dneska na ni vzpomínám. V pětadvaceti mi bylo ještě hej, měla jsem takřka ideální postavu. Vdala jsem se, při prvním dítěti jsem nenabrala skoro nic, ale po druhém jsem už měla solidní nadváhu, které se ne a ne zbavit… Manželovi se zpočátku moje baculatost líbila, ale kila šla nahoru co rok to minimálně dvě tři kila. Zběsile jsem se vrhla na všechny druhy diet, které jsem kdysi tak zavrhovala u svých neustále hubnoucích kamarádek. Každá dieta ale fungovala jen dočasně a brzy se dostavil známý jo-jo efekt. A když se pak přidaly neshody s manželem, ztratila jsem motivaci hubnout docela a smutek jsem řešila sladkostmi u televize.
Naštěstí jsem jednou potkala známou, která také vždycky bojovala s nadváhou, ale tentokrát vypadala báječně, zářila zdravím a měla minimálně o deset kilo méně. Ptala jsem se jí na dietu, pomocí níž tak báječně zhubla. Vrtěla hlavou. „Kdepak, žádná dieta…“ A dala mi kontakt na výživového poradce z Centra péče o člověka…
Tam jsem začala objevovat znovu sama sebe. Nejenže mi pomohli zbořit mýty o nefungujících dietách, ale naučili mě znovu si vážit sebe sama a s trochou nadsázky mohu říct, že jejich program hubnutí mi zachránil i moje manželství… Nevěřila bych, že se mohu vrátit k hmotnosti, kterou jsem měla v pětadvaceti! Nejenže to jde, ale už dva roky si svou optimální váhu držím!