Milena Vondrová
Milena Vondrová, 28 let
„V mém příběhu se pozná spousta dnešních mladých holek, které denně listují magazíny o hubnutí a dietách a hledají tu nejlepší. Nějakou dietu pak vyzkoušejí, dieta funguje chvíli, pak se buď nedá vydržet, protože je příliš drastická, nebo hubnutí chtivé dámy zjistí, že už další kilogramy dolů nejdou, a ony jsou přesto stále nespokojené a vnímají své tělo jako obézní… Ve dvaceti letech jsem měla 70 kilogramů při 167 centimetrech výšky. Nebyla to žádná obrovská nadváha, ale já se tím dost trápila. A když jsem zjistila, jak málo fungují diety z časopisů, zkusila jsem na týden téměř přestat jíst. A ono to šlo. Byla jsem sice dost bez energie, hodně nervózní, neustále jsem myslela na jídlo, ale vydržela jsem to. Denně jenom jablko a bílý light jogurt, někdy rajče. Samozřejmě, že jsem začala hubnout. A teď musíš vydržet, dokud nebudeš úplně štíhlá, přikázala jsem si a za pár měsíců jsem se náhle ocitla na druhém pólu potýkání se s nadváhou. Moje posedlost hubnutím byla neskutečná, ale také velmi nebezpečná a přivedla mě do extrému. Najednou jsem měla 60 kilogramů, pak 50, a když jsem se ocitla na 43 kilogramech, zkolabovala jsem v autobuse. Byla jsem označena za anorektičku, ale nechtěla jsem si to přiznat. Jenže byla to pravda, všichni kolem mě měli jednu jedinou starost, abych začala jíst a dále už nehubla. Já ale chtěla stále hubnout, a když jsem se díky režimové léčbě dostala na 54 kilogramů, sotva mě propustili, zase jsem držela nesmyslné diety, nebo se naopak nesmyslně přejídala. V tom bludném kruhu jsem se točila několik let, s váhou totálně na houpačce, dokázala jsem se několikrát zhoupnout z 48 kilogramů až na 84 kilogramů nadváhy a zase dolů a nahoru…
Už nikdy jsem nemusela do nemocnice, došlo mi, že zcela hladovět je nesmysl, ale taky mi došlo, že potřebuji někoho, kdo by nade mnou bděl jako anděl strážný, a taky mě kontroloval, abych se stravovala správně a držela si optimální hmotnost. Když jsem měla naposledy zase nadváhu 84 kilo, začala jsem docházet do Centra péče o člověka. Po roce a půl jsem shodila v programu hubnutí 22 kilogramů. Tuhle váhu si držím.
A jakmile začnu ohledně jídla zase trochu zmatkovat, vracím se tam, kde mi dokázali poradit a sestavit jídelníček na míru, poradili mi s mimořádnými situacemi, podpořili moji motivaci, abych dál kráčela cestou zdravého stylu života. Cesta extrémů je totiž k ničemu.
„V mém příběhu se pozná spousta dnešních mladých holek, které denně listují magazíny o hubnutí a dietách a hledají tu nejlepší. Nějakou dietu pak vyzkoušejí, dieta funguje chvíli, pak se buď nedá vydržet, protože je příliš drastická, nebo hubnutí chtivé dámy zjistí, že už další kilogramy dolů nejdou, a ony jsou přesto stále nespokojené a vnímají své tělo jako obézní… Ve dvaceti letech jsem měla 70 kilogramů při 167 centimetrech výšky. Nebyla to žádná obrovská nadváha, ale já se tím dost trápila. A když jsem zjistila, jak málo fungují diety z časopisů, zkusila jsem na týden téměř přestat jíst. A ono to šlo. Byla jsem sice dost bez energie, hodně nervózní, neustále jsem myslela na jídlo, ale vydržela jsem to. Denně jenom jablko a bílý light jogurt, někdy rajče. Samozřejmě, že jsem začala hubnout. A teď musíš vydržet, dokud nebudeš úplně štíhlá, přikázala jsem si a za pár měsíců jsem se náhle ocitla na druhém pólu potýkání se s nadváhou. Moje posedlost hubnutím byla neskutečná, ale také velmi nebezpečná a přivedla mě do extrému. Najednou jsem měla 60 kilogramů, pak 50, a když jsem se ocitla na 43 kilogramech, zkolabovala jsem v autobuse. Byla jsem označena za anorektičku, ale nechtěla jsem si to přiznat. Jenže byla to pravda, všichni kolem mě měli jednu jedinou starost, abych začala jíst a dále už nehubla. Já ale chtěla stále hubnout, a když jsem se díky režimové léčbě dostala na 54 kilogramů, sotva mě propustili, zase jsem držela nesmyslné diety, nebo se naopak nesmyslně přejídala. V tom bludném kruhu jsem se točila několik let, s váhou totálně na houpačce, dokázala jsem se několikrát zhoupnout z 48 kilogramů až na 84 kilogramů nadváhy a zase dolů a nahoru…
Už nikdy jsem nemusela do nemocnice, došlo mi, že zcela hladovět je nesmysl, ale taky mi došlo, že potřebuji někoho, kdo by nade mnou bděl jako anděl strážný, a taky mě kontroloval, abych se stravovala správně a držela si optimální hmotnost. Když jsem měla naposledy zase nadváhu 84 kilo, začala jsem docházet do Centra péče o člověka. Po roce a půl jsem shodila v programu hubnutí 22 kilogramů. Tuhle váhu si držím.
A jakmile začnu ohledně jídla zase trochu zmatkovat, vracím se tam, kde mi dokázali poradit a sestavit jídelníček na míru, poradili mi s mimořádnými situacemi, podpořili moji motivaci, abych dál kráčela cestou zdravého stylu života. Cesta extrémů je totiž k ničemu.
Spočítejte si BMI
a bazální metabolismus
Spočítat jak na tom jsem
Jana
hmotnost: – 25 kg
boky: – 22 cm ... a cítím se skvěle! Chci vědět víc...
boky: – 22 cm ... a cítím se skvěle! Chci vědět víc...