Martin Kreuzer
Je mi 32 let a mezi přáteli se mi říká MAMUT. Do Centra péče o člověka jsem se dostal v květnu 2004 na doporučení kamarádek, které s jejich pomocí také hubly. Přišel jsem se svými mamutími rozměry (asi 150 cm v pase) a více jak 180 kg živé váhy. Jsem i psychicky více v pohodě, nemám už například potřebu provozovat různé své letité zlozvyky jako okusování nehtů a podobně. Na Moničino doporučení jsem začal také cvičit v posilovně, abych si zpevnil postavu a vybudoval svalovou hmotu. Takže můžu říct, že je to v mém životě podruhé, kdy už mám téměř zase váhu odpovídající mým tělesným proporcím.
Zpočátku jsem nedůvěřoval tomu, že by s mou hmotností šlo něco dělat a nemaje jiné větší zdravotní obtíže jsem vlastně ani nechtěl změnit svůj životní styl, protože jsem neznal co to je mít takzvaně normální váhu. Poprvé a donedávna i naposled, kdy jsem měl přiměřenou váhu, bylo, když jsem se narodil. Pak už to šlo se mnou v tomto ohledu z kopce, byl jsem doslova vykrmován klasickou českou „babiččinou“ kuchyní, u kteréžto jsem zůstal až do poloviny předminulého roku a tak jsem se po letech dopracoval až na zmíněnou váhu. Přesto jsem si nakonec řekl, že nemám co ztratit, maximálně pár kilo a tak jsem to zkusil. Monika mi vypracovala osobní hubnoucí a vyživovací program, který jsem se snažil samozřejmě po celou dobu dodržovat.
Nebyla vlastně ani moc příležitost abych nějak sešel z nastoupené cesty, protože mě v Centru neustále hlídali (pravidelné konzultace) a činí tak dodnes. Naše společná práce přinesla své ovoce a kila potichounku a polehounku mizela a já ze své postavy do dnešní doby tak říkajíc odložil 78 kg a 40 cm v pase a stále ještě hubnu průměrně 1 kg týdně.
30.března 2005, Martin Kreuzer