Karel Vlášek

Karel Vlášek, 34 let
Chlapi, ti přece nemají s hubnutím problém. Když jen trochu sportují, hned mají přebytečná kila dole… Pro mě tohle bohužel nikdy neplatilo. Já jsem byl vždycky „tlouštík“. Jako dítě maminčin mazánek, babiččin mazlíček, co tak hezky papá. Dokáže malé dítě odolat všem těm babiččiným laskominám?
Ostatně být baculatý byl v naší rodině tak trochu standard, já i sestra jsme byli obklopeni jen lidmi s pořádnou nadváhou a slovo dieta jako by bylo nějaký strašák. Pro babičku jsem byl stále ten nej kus chlapa, ale když se mi začaly líbit holky, slýchal jsem neustále obligátní větu: „Víš jsi fajn, ale jsi moc… ehm velký…“ To byl jejich zdvořilý pokus, jak mi naznačit, že jsem obézní. Vystudoval jsem informatiku a začal pracovat jako osamělý programátor. Jako člověk zabývající se spíš virtuálním světem jsem absolutně neměl vztah k tomu, co se děje venku, takže když si kamarádi šli zahrát fotbal, já seděl radši dál u počítače a cpal se chipsy. Párkrát jsem zašel s kamarádem do posilovny, ale to akorát umocnilo můj mindrák, takže jsem to zase rychle vzdal. Máme tloušťku v rodině, omlouval jsem si svoji lenost a nedostatek motivace.
Ale pak jsem se nestačil divit, když se do hubnutí pod dohledem výživového poradce pustila moje sestra. „Zkus to taky, brácho,“ řekla a nadělila mi k Vánocům krabici s nějakými potravinovými doplňky a přidala vizitku Centra péče o člověka, kam pravidelně docházela na jakési kontroly.
Prvně jsem se jí vysmál, ale když jsem viděl, jak zhubla, zavolal jsem tam. Když jsem s paní Divišovou mluvil poprvé, měl jsem zpočátku chuť se otočit a zmizet. „Víte, hubnutí není nic pro mě, nejsem dietní typ, nedokázal bych dodržovat striktní pravidla, jíst třeba celý den mrkev, počítat kalorie…“ snažil jsem se ji ubít argumenty a vycouvat. „Kdo tu mluví o dietě a o celodenním pojídání mrkve?“ usmála se a bylo rozhodnuto. Šel jsem do toho a dneska nelituji. Samozřejmě, že zpočátku bylo náročné zvyknout si na pozměněný a mnohem zdravější jídelníček, ale dneska už to nepovažuji za dietu, ale za normální zdravý styl stravování. Odměnou jsou mi ztracené kilogramy (ze 102 už na 89 a stále v programu ještě pokračuji), našel jsem si také nové přátele změnil svůj odmítavý postoj ke sportu. Jsem mnohem vitálnější, jezdím často na kole, objevil jsem i kouzlo jízdy na kolečkových bruslích. Na ty nejraději vyrážím se svojí přítelkyní…

Osobní jídelníček Komplexní program Výživový poradce